Hostíkovice
 Vítr se prohání korunami několika stromů v blízkosti kostela a člověk stojící opodál by s přicházejícím soumrakem málem čekal, že někde za vesnicí zavyje pes baskervillský. Nejsme však v Anglii, to jen hostíkovický kostel Nejsvětější Trojice tak trochu evokuje atmosféru odlehlých končin jihozápadní části britských ostrovů. Drobný kostelík přestal v roce 1975 sloužit sakrálním účelům, zůstal ale v majetku církve a byl využíván k občasným rekreačním účelům. Představa noclehu v opuštěném kostele v malé obci je romantická a vzbuzuje představu různých studentských dobrodružství, ve skutečnosti však takto využívaný kostel až do počátku 90. let 20. století chátral a postupně se dostal do havarijního stavu. Naštěstí si kostela všiml Památkový ústav, který úzce spolupracuje s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Její studenti a studentky se spolu s dalšími dobrovolníky a památkáři pustili do zachraňování ohrožených památek v severních Čechách včetně kostela v Hostíkovicích. Brigádníci vyčistili kostel a prostor hřbitova a postupně se rozběhla obnova stavby. Ve spolupráci s jednotlivými řemeslníky a posléze i stavební firmou specializující se na obnovu památek byla položena nová eternitová krytina, částečně opraven vzácný historický krov a obnoveny vnitřní i vnější omítky. Sakristie byla upravena pro příležitostné přespávání. Na přelomu let 2000–2003 se opravy dočkalo také oplechování sanktusníkové věžičky. Kostel zachráněný díky darům, státním dotačním programům a hlavně díky práci památkářů, studentů a dobrovolníků je v letních měsících přístupný veřejnosti a hostí stálou výstavu o opevněných panských sídlech na horním území novozámeckého panství. Od roku 2008 se zde každý měsíc konají bohoslužby.

architektura a historie  Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352. Pravoúhlá dispozice, zbytky křížové žebrové klenby, lomený portál v jižní stěně lodi, zbytky lomeného okenního ostění, hrotitý jednoduchý neprofilovaný triumfální oblouk a další architektonické prvky odkazují ke vzniku kostela již na sklonku 13. či počátku 14. století. Loď kostela byla od počátku plochostropá. V období renesance zřejmě vzniklo sanktuárium v severozápadní zdi presbytáře, baroko se projevilo pravděpodobně novým vstupem v severozápadní zdi lodi a roku 1696 novou ohradní zdí kolem kostelního hřbitova. Novější doba se zapsala přístavbou obdélné sakristie k severovýchodní stěně presbytáře, jednoduchou předsíní před severozápadním průčelím lodi, výstavbou dřevěné empory a přeměnou všech okenních otvorů. Krovy kostela, které jsou dnes zřejmě jeho největší vzácností, byly dendrochronologicky datovány k přelomu let 1529 a 1530, sanktusníková věžička byla upravována v letech 1683 a 1754. Ještě na počátku 19. století se v kostele údajně nacházel předhusitský křídlový oltář, který byl v roce 1853 odvezen do Prahy, kde stopy po něm končí.