Kostel za schody
| kostel | kostel Nanebevzetí Panny Marie |
| místo | Neratov |
| vlastník | Římskokatolická farnost Neratov |
| kontakt | Sdružení Neratov, o.s. |
 |
|
| financovaní | Ministerstvo kultury, Královéhradecký kraj, Evropská unie, Česko-německý fond budoucnosti, dary a příspěvky dalších nadací, sponzorů i drobných dárců |
Neratov
Při pohledu na poválečné fotografie trosek kostela v Neratově nelze nevzpomenout na záběry vybombardovaných Drážďan známé z mnoha filmů. Jedná se však o obec na území bývalých Sudet, kterou každoročně 15. srpna navštěvovaly až čtyři tisíce poutníků. 10. května 1945 zasáhla ovšem místní kostel Nanebevzetí Panny Marie pancéřová pěst Rudé armády a symbolicky tak zahájila příběh dopadu rudé pěsti na odlehlou ves v Orlických horách. V květnovém požáru shořely střechy, obě věžní schodiště, roztavil se hodinový stroj i zvony. Interiér kostela vydržel jen díky silným cihlovým klenbám. Německé obyvatelstvo Neratova se pokusilo kostel opravit a před odsunem mezi lety 1945 a 1946 stačilo vystavět dřevěnou střešní konstrukci a pobít ji prkny a lepenkou. Do další obnovy střechy se roku 1955 pustil rokytnický farář, který se za tuto snahu ocitl ve vězení. V roce 1957 se kostelu propadly podmáčené střešní klenby. Zůstalo pouze torzo, které státní úřady v roce 1973 odmítly zapsat na seznam kulturních památek. Před demolicí zachránilo kostel jeho vlastní schodiště. Peníze na demolici byly vyčerpány na převoz této perly rokokové architektury do parku zámku Skalka u Dobrušky a kostel tak zůstal stát na svém místě. Dožil se konce vlády soudruhů a v roce 1990 se ho ujal nový rokytnický farář Josef Suchár. Předsevzal si obnovit kostel, neratovskou poutní tradici i celou ves. Už 15. srpna 1990 se v Neratově konala první pouť. Mše v kostele bez střechy pak lákaly do Neratova stále více poutníků a lidí ochotných pomoci. V roce 1992 vzniklo Sdružení Neratov, které usiluje o návrat života do vysídlené obce, spolupracuje s farností na obnově kostela a pomáhá lidem se zdravotním postižením a pěstounským rodinám. Neratovský kostel se postupně dočkal oprav jednotlivých částí a mj. částečně prosklené střechy. Světlo dopadající skrze ni do skromně zařízeného interiéru kostela vytváří přívětivou duchovní atmosféru, tolik odlišnou od vzpomínek na poválečný stav kostela. Rekonstrukce kostela využívaného kromě bohoslužeb i ke kulturním účelům by měla pokračovat opravou vnitřku věží, dokončením obnovy venkovních omítek, obnovením oratoří a zavedením elektřiny a osvětlení. Časem se snad vrátí i rokokové schodiště, které kostel kdysi zachránilo. Plánuje se i nová křížová cesta.
Při pohledu na poválečné fotografie trosek kostela v Neratově nelze nevzpomenout na záběry vybombardovaných Drážďan známé z mnoha filmů. Jedná se však o obec na území bývalých Sudet, kterou každoročně 15. srpna navštěvovaly až čtyři tisíce poutníků. 10. května 1945 zasáhla ovšem místní kostel Nanebevzetí Panny Marie pancéřová pěst Rudé armády a symbolicky tak zahájila příběh dopadu rudé pěsti na odlehlou ves v Orlických horách. V květnovém požáru shořely střechy, obě věžní schodiště, roztavil se hodinový stroj i zvony. Interiér kostela vydržel jen díky silným cihlovým klenbám. Německé obyvatelstvo Neratova se pokusilo kostel opravit a před odsunem mezi lety 1945 a 1946 stačilo vystavět dřevěnou střešní konstrukci a pobít ji prkny a lepenkou. Do další obnovy střechy se roku 1955 pustil rokytnický farář, který se za tuto snahu ocitl ve vězení. V roce 1957 se kostelu propadly podmáčené střešní klenby. Zůstalo pouze torzo, které státní úřady v roce 1973 odmítly zapsat na seznam kulturních památek. Před demolicí zachránilo kostel jeho vlastní schodiště. Peníze na demolici byly vyčerpány na převoz této perly rokokové architektury do parku zámku Skalka u Dobrušky a kostel tak zůstal stát na svém místě. Dožil se konce vlády soudruhů a v roce 1990 se ho ujal nový rokytnický farář Josef Suchár. Předsevzal si obnovit kostel, neratovskou poutní tradici i celou ves. Už 15. srpna 1990 se v Neratově konala první pouť. Mše v kostele bez střechy pak lákaly do Neratova stále více poutníků a lidí ochotných pomoci. V roce 1992 vzniklo Sdružení Neratov, které usiluje o návrat života do vysídlené obce, spolupracuje s farností na obnově kostela a pomáhá lidem se zdravotním postižením a pěstounským rodinám. Neratovský kostel se postupně dočkal oprav jednotlivých částí a mj. částečně prosklené střechy. Světlo dopadající skrze ni do skromně zařízeného interiéru kostela vytváří přívětivou duchovní atmosféru, tolik odlišnou od vzpomínek na poválečný stav kostela. Rekonstrukce kostela využívaného kromě bohoslužeb i ke kulturním účelům by měla pokračovat opravou vnitřku věží, dokončením obnovy venkovních omítek, obnovením oratoří a zavedením elektřiny a osvětlení. Časem se snad vrátí i rokokové schodiště, které kostel kdysi zachránilo. Plánuje se i nová křížová cesta.
architektura a historie
Od konce 17. století se v Neratově udržovala poutní tradice. Protože původní kostel neměl dostatečnou kapacitu, byla roku 1723 započata stavba nového pozdně barokního chrámu, který byl vysvěcen 24. srpna 1733. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je typickým představitelem pronikání prvků radikálního baroka na venkov, postaven byl pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho, staviteli byli Carl Antonín Reina a po něm Jakub Ondřej Carow. Kostel má půdorys tvaru kříže, konvexní průčelí se dvěma na šikmo postavenými věžemi a konkávně probrané pilastry. Zajímavá je severojižní orientace kostela – hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever. Díky tomuto nasměrování dopadá na Boží hod vánoční sluneční paprsek v pravé poledne přímo na svatostánek. Kostel je typický svou tradiční mší pod širým nebem, jež byla díky částečně prosklené střeše zachována i poté, co byl kostel v letech 2007 a 2008 zastřešen.
Od konce 17. století se v Neratově udržovala poutní tradice. Protože původní kostel neměl dostatečnou kapacitu, byla roku 1723 započata stavba nového pozdně barokního chrámu, který byl vysvěcen 24. srpna 1733. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je typickým představitelem pronikání prvků radikálního baroka na venkov, postaven byl pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho, staviteli byli Carl Antonín Reina a po něm Jakub Ondřej Carow. Kostel má půdorys tvaru kříže, konvexní průčelí se dvěma na šikmo postavenými věžemi a konkávně probrané pilastry. Zajímavá je severojižní orientace kostela – hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever. Díky tomuto nasměrování dopadá na Boží hod vánoční sluneční paprsek v pravé poledne přímo na svatostánek. Kostel je typický svou tradiční mší pod širým nebem, jež byla díky částečně prosklené střeše zachována i poté, co byl kostel v letech 2007 a 2008 zastřešen.
